Procházka po lese

Na dnešní schůzce jsme se zcela neočekávaně vydali do nedalekého lesa a při té příležitosti nasbírali několik materiálů na pozdější vyrábění výrobků.

Sbírání kamínků, šišek, rostlin a podobných později užitečných věcí nabyla ovšem jediná náplň našeho výletu.

Po cestě jsme pozorovali hned několikero divů a krás přírody, která nás na několik minut zcela obklopila. A krom několika chatek nebyla nablízku žádná forma civilizace, která by rušila tamní přírodu. Díky tomuto odříznutí od světa jsme byli svědky biotopu Barchovického a Radlického potoka, které nás po celou cestu doprovázely.

Žáby v cestě (nebo to byli zakletí princové, čekající na polibek od své nevěsty?) nebyly ničím výjmečným a hmyz žijící nad hladinou vody jakbysmet. Rukáv jednoho z našich členů byl dokonce napaden malou, roztomilou housenkou, jež byla bez jakéhokoli zranění odstraněna a navrácena do přírody.

Fauna ale nebyla sama, která nás nepřestávala ohromovat. Fialky a další druhy květin málem podlehly našim podrážkám, avšak byli jsme opatrní a žádná nepřišla k úhoně. To se ovšem nedá říct o našich nohách, které boj s kopřivami, sdílejícími životní prostor s ostatními květinami, zásadně prohrály. K žádným velkým škodám nedošlo, ale mohly si to odpustit.

Nad našimi hlavami se také nacházely různé úžasnosti. Zpěv ptáků nás provázel celou cestou a vůně jehličnatých stromů také nebyl nedostatek. Jeden ze smrků také vyrostl do tvaru hrocha, opice a lidského pozadí najednou, pokud jste měli ten správný úhel pohledu.

Za hodinu a půl bylo zážitků až dost a procházka nám připomněla, že ne všechny skvěle vypadající "kouzla" a zázraky vytvořil člověk. Ba naopak. Člověk je v nějakých zázracích jen pouhý učeň, ve srovnání s mistriní Přírodou